BLOG a PŘÍSPĚVKY

Paulův pohled 2022

Na tento ročník jsem se extrémně těšil. Možná proto, že tento rok je opravdu nějaký divný. Znáte to, nějaké těžké období, člověk se bojí, co bude a zdali si vláda připraví covidové opatření nebo nás nechá volně žít ve svetrech. Naštěstí tento rok se šlo na závod dostat hladce. Ale dost o této posr*né době a zpět k závodu. Tento rok jsme se sešli v hojném počtu (15 týmů). Je to hřejivý pocit u srdce, když člověk vidí opět po roce své kamarády, bohužel je to, ale taky jediná možnost, jak si popovídat, protože hodně záleží na losu...Totiž pokud je někdo vzdálen více míst, tak obejít celý rybník je opravdu náročné! Ten kdo tuto hobití pouť do Středozemě zažil, tak už ví, o čem tu vlastně píšu ��.

Je to tu, už zase ten stress jako, když člověk stojí před losováním otázek u státních zkoušek. Týmy se řadí vedle sebe a jde se na losování. Musíme spěchat, protože po 4 letech nám vychází déšť těsně po zaházení závodu. Po vylosování týmu se shromáždění vyklidilo rychleji než obchody na Black Friday v Americe. Hrajeme tu totiž o čas, nikdo nechce být mokrý, anebo mít mokré věci... Na 100 % vím, že taktika všech týmu je stejná! Ze všech aut jako první vylétávají bivaky, přístřešky, atd... Ti nejšťastnější to stihli před deštěm. Uff, naštěstí patříme mezi ně! Stress začne střídat dobrá nálada a smích, tak to mám rád. Než se člověk vzpamatuje, tak přichází první deštík, ale to už jsme v suchu a připravujeme udice a návazce. Letos je to snad poprvé, co se nám podařilo nahodit na vteřiny přesně, každý rok se lepšíme!

Sedím si tak u západu slunce a říkám si, že důvod, proč to zde tak miluji je ten, že je zde nádherně. Příroda to na Zemník bodovka uměla opravdu dobře zařídit. Každý rok je to tu jiné, třeba každé ráno jsem viděl lovit orla nebo možná jiného dravce. Tento dravec dle mého názoru způsobil to, že zde

vymizela jedna úžasná podívaná a to ta, že každý večer okolo 19. - 20. h (při západu slunce) nad vodou začalo kroužit hejno ptactva, vždy si dalo tak dvě až tři kolečka, které byly plné akrobatických kousků. Potom se bez jediného pípnutí rozdělili na 3 skupiny. První a druhá skupina se usadila na ostrovech, třetí si to zamířila do vysokých stromů. Vždy jsem na tuto událost čekal s kávou. To, že se tomu tak neděje jsem zjistil, až když jsme si povídali s Jardou Č. předposlední den.

Na zemníku bodovka miluji i ten klid a v tom mě doplňuje kolega Martin R.: "Až na tu posranou dálnici!". Měl pravdu, jen jsem dodal, že mě občas irituje Dolfův hlas, který se přes rybník ozývá jako paviáni křik, který ruší to nádherné ticho a přírodu.

Musím konstatovat, že každý rok se vytáhne více kaprů než předchozí rok, dokonce i s větší váhou. Tuším, že největší kapřík byl letos okolo 23 kg plus. Což je za mě obří kapr, který se málokdy objeví na svazové vodě a když, tak rozhodně ne tak vitální a ve formě jako na tomto rybníku. Líbí se mi, jak to zde vedou! Myslím si, že tak jako ostatní doufám, že tam na mě zůstane jedna 20 kg +, abych ji mohl pojmenovat a nechat očipovat.

Letos jsem se na vyhlášení pořadí nasmál nejvíc za všechny ty roky, musím říct, že Janek Ch. byl ve formě a opravdu sršel vtip za vtipem. Nejvíc mě rozsekalo to, že můj parťák Filip O. vyhrál cenu za nejvíc spavého závodníka, bohužel vždy když se Filip uchýlil ke spánku, který měl krátký něco mezi lvem a zazimovaných medvědem. Tak vždy prošel Janek a udělal mu super fotku. Bylo zde plno takových vtipných umístění a nejeden pořadí závodu a za to děkuji, protože tyto vtipné momenty se mi vždy vybaví, když vzpomínám na zemník bodovka Jestli Vás zajímá, jak celý závod dopadl, jaké ryby se vytáhly, atd. tak Vás odkáži na stránku: "Memoriál Dana Čelůstky." (Memoriál Dana Čelůstky - Hlavní stránka | Facebook), kde si můžete prohlédnout jak to vše probíhalo.

V neposlední řadě bych chtěl poděkovat tobě Danečku, že nad námi držíš ochranou ruku, i když mělo pršet celé čtyři dny, tak jsi nám zařídil i sluníčko. DĚKUJEME, MÁME TĚ RÁDI! Všichni ti vždy zapálíme svíčku, aby ses mohl dívat shora a smát se nám, jak nám to nejde.

A v poslední řadě bych chtěl poděkovat majitelům zemník Bodovka za to, že nám dovolí chytat na jejich rybníku o který se skvostně starají. Také Martinovi, který shání sponzory jako divý! Ještě jednou díky Honzovy a jeho kumpánům za to, jak to umí zařídit. Velké díky posílám i sponzorům, protože bez nich by to nešlo!

Za minulý ročník se vybralo 50 000 Kč. Tyto peníze byly použity na splnění přání dětem s rakovinou

DĚKUJI VŠEM, ŽE JSTE TAK SUPER A TĚŠÍM SE NA VÁŠ KAŽDÝ ROK! <3

Paulův pohled 2018

Když jsem slyšel, že umřel Dan Čelůstka, tak to zamrzí a zabolí. Nikdy si nedokážu představit, jak to musí být hrozné přijít o syna. Podle mě neexistuje větší bolest než, když rodič přijde o svoje dítě. Ale bohužel v tomto je rakovina zrádná a bere lidské životy bez ptání. Stalo se mi několikrát, že jsem přišel na některé z onkologických oddělení a bavil se z člověkem, který do týdne umřel. Vždy se po oddělení line taková smutná nálada a všichni se snaží hrát drsňáky i když jsou uvnitř zlomení.
Proto když jsme slyšeli, že Dan byl rybář a na jeho památku se pořádá Memoriál cup, tak jsme neváhali a hned se přihlásili, protože se mi líbila myšlenka celého závodu a to byla taková, že se nezapomene na syna, kamaráda, rybáře, atd.. A také při vzpomínce na něj lidi podpoří nadaci Pink Bubble, která se zabývá nejen vyléčenými dětmi, ale také dospělými tuším až do 26 let.

Takže je čtvrtek 13. a my vyrážíme na závody. Samožrejmě cestovní horečka roste a i nějaká hádka proběhla, ale kdo by to neznal, že. Ale jak jsem nasedl do auta, tak jsem přestal řešit co mám a co ne a začal se řídit heslem co nemám to nepotřebuji! Při příjezdu na místo jsme byli nesví. Co čekat? A přijmou nás Ti rybáři? Zapadneme? Nebo se na nás budou dívat přes prsty? Hned co jsme vyházeli věci, tak jsem připravil koláče od babičky a šli jsme se seznámit a ono ejhle. Všechny obavy spadli a my se rozprchli v davu a začali si povídat o různých věcech např. O vodě a nebo kdo kde a na co chytá, ale taky o normálním životě. Smáli jsme se, ochutnávali kdo co dovezl a povídali si až skoro do ranních hodin, pak jsme jen lehli do lehátek a spacáků a usli skoro hned po zavření očí.

Ráno co jsme se probudili, tak už šla na rybářích vidět lehká nervozita. Všichni kontrolovali svoje vybavení a někteří přemotávali vlasce a připravovali výbavu. Než jsme se nadáli byla tu jedna hodina a po luxusním guláši se šlo losovat o lovné sektory. Přišel na mě stres vím, že nemám šťastnou ruku, ale je nám to jedno. Přišli jsme sem nasát atmosféru, zkusit vytáhnout aspoň jednu ryby, ale hlavně nasávat klidnou atmosféru.

Po vylosování lovných sektorů jsme si připravili výbavu a šlo se na to. Nebudu tu vypisovat jak se dařilo týmům, protože by to bylo na dlouho místo toho Vám napíšu jak na mě celá akce působila a jaké ve mně nechala dojmy.

Celý dojem z akce:
Už od začátku byl ve vzduchu cítit smutek po smrti Dana, ale během chvilky se to vystřídalo za krásné vzpomínky na něj a jaký to byl rybář J! Nevím, zda si to můžu dovolit říct, když jsem byl jen na jednom závodu, ale celý závod byl perfektně nalajnován, a protože dorazili všechny týmy včas, tak se začalo i hodinu dřív. Což je pro každého rybáře sen, když může jít chytat i třeba jen o hodinu dřív. Pokud někdo pozoroval pozorně, tak si mohl všimnout, že na lovném sektoru č.12 hořela svíčka. Ne, nebylo to, protože jsme slepý a potřebujeme vidět. Byla tam hlavně proto, že jsme nezapomněli na čí je to počest a v mé a i dalších rodinách se za mrtvé vždy pálila svíčka. Celou akci pořádal Jan Chriašteľ spolu s Martinem Vaškem a musím říct, že kdyby byli všichni jako Honza s Martinem a jejich kamarádi, tak není na světě válek. Celou akci rozváželi se ženami jídlo po celém revíru a staral se o to, aby všude panovala dobrá nálada a klid. A musím říct, že se mu to povedlo na jedničku.. Nebýt nadržených jelenů, kteří pořvávali v lese, ale to podle mě nevadilo týmům tak jako nedaleká diskotéka, tak člověk slyší jen přírodu a klid. Ale tímto bych chtěl poděkovat organizačnímu  týmu, protože tak luxusní food truck jsem dlouho neviděl a takové množství cen je taky parádní a jako nesladší tečka pro nás bylo to, že se na nadaci Pink bubble podařilo vybrat neuvěřitelných 50 tisíc což je na nultý ročník více než úctyhodná suma!!! Aby to nebylo vše, tak ještě zástupci CT MIKBAITS CHODOVKA - Jaroslav Černý + Martin Burian darovali svoji cenu Týdenní pobyt v Řecku u které se samozřejmě postaráme, aby se dostala do rukou někoho z nadace kdo si cestu užije a zapomene na věci, které si prožil při nemoci! Velké díky patří i týmu CT POTVORY CZ/SK - AndreaDobrotová + Míša Kundrtová, protože tyto holky se také vzdaly svých cen pro prospěch nadace Pink bubble, ale také nesmíme zapomínat na všechny lidi co přispěli zápisným na tuto nadaci a tímto bych Vám určitě za celou nadaci chtěl poděkovat z celého srdce v neděli jste mě dojali málem k slzám a to upustím slzu maximálně 2x do roka. A jak už jsme říkal jste naprosto boží a neměňte se, protože hodných lidí je poslední dobou čím dál méně, ale to Vás ty se zlatým srdcem nezastaví a proto Vám za celou nadaci a za tým CT PINK BUBBLE děkujeme, protože jste nám udělali krásné vzpomínky na nádherné místo a zůstane už navždy v našich srdcích.

© 2016 Worlds Collide. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky